Zítra hrajete, plakáty už visí – Kdo? My?

„Už čtyři týdny visí v celém městečku plakáty a obyvatelé byli pozváni i místním rozhlasem“. Věta, kterou si vybavuji i po několika letech. Byl čtvrteční únorový večer a nám právě organizátoři sdělili, že za 24 hodin hrajeme v místním kulturním domě divadlo. My, kteří známe jevištní prkna jen z pohledu zdola. My, kteří máme za sebou týden náročných programů v zimní přírodě Vysočiny a jsme poměrně unavení a nevyspalí. Kdosi prohlašuje, že právě pochopil význam slova deadline, zvláště jeho první části. Pak následuje asi hodinové sezení (produktivnější poradu jsme v životě nezažila), dělíme si přípravné role (scénář, režie, propagace, kostýmy, technika, herci) jako kdybychom se znali devatenáct let. Kdyby mšice v zimě nespaly, tak od nás prchají nadsvětelnou rychlostí, neboť právě vzniklé mraveniště je neporazitelné. Ráno Kuba nasazuje na podvlíkačky kostým čmeláka a vydává se pozvat další diváky. Cvičíme. Bojíme se, jaký to bude před stovkou lidí propadák. A nebo nebude?

• 

Šifrovací hra – výzva pro mozky i nohy

Ještě před chvílí se obloha od okolních kopců lišila pouze tím, že po ní bloudily hvězdy. Teď už je čára obzoru celkem znatelná, já ale přemýšlím spíš nad čárou, na kterou dosahuje rtuť teploměru. Musí být určitě pár stupňů pod hodnotou absolutní nuly. Je listopad, patnáct minut po páté hodině ranní, a před námi leží papír s nesmyslným textem …pod ikonou oftalmologa mluví velký Vont o favoritovi… Klára spí, Turek chodí tam a zpět, Lída vyndává z batohu asi padesátý pár rukavic a asi osmdesáté polomáčené sušenky. Navrhuju, že kdyby si koupila celomáčené, nemusela by jich s sebou vláčet tolik. …chameleoni do fiskální politiky nevidí… Kárlos prohlašuje, že bychom mohli spící Kláře alespoň zhasnout čelovku, Lída brblá, že to je nějakej divnej patent a nejde na nic zmáčknout, než si všimne obřího nápisu OFF u malé páčky. „To je ono!“ …Přinesl kimono o oficiální velikosti… Nechápavě na ni koukáme. „V tom textu je pořád jen ON a OF! Přečteme jenom písmena mezi zapnutím a vypnutím!“ …ONo mělO Finanční oddělení shON a v OFocené listině byla chyba… Je půl šesté, mlhavě svítá, hvězdy na nebi už jdou odlišit od baterek ostatních týmů v kopcích, jsme po probdělé noci v terénu unavení a nevyspalí, zimou ustává pohyb částic, ale adrenalin zahřívá naše končetiny na bod varu oceli. Máme to a jdeme dál.

• 

Hvozdy poprvé

„Držíme linii!“ křičí drobná plavovláska na necelých pár hektarů smrkového lesa. Poznamenávám, že to v jejím případě není potřeba, že má dobrou postavu, načež mě do nohy trefuje bytelná papírová koule přivázaná na gumě. Tady se totiž takto bojuje. Za Moravu a za Švédskou, červená a žlutomodrá. Běhání, strategie, obratnost a především recese a skvělá zábava. Nikdy jsem nechápal, co může být zajímavého na běhání po lese. Tedy, než mě přemluvili k účasti. Svaly, o jejichž existenci jsem neměl tušení, bolí i týden po nedělním návratu. Zjišťuji, že noví přátelé jsou úplně normální lidé, jen se o minulém víkendu trochu převtělili. Příští rok si nesmím zapomenout nalepit na štít moravskou kozu a naučit se s tou koulí na gumě házet tak, aby mě vždycky při cestě zpátky nepráskla do hlavy…

•